GM David Navara: Šachy mám stále velmi rád

Česká šachová jednička velmistr David Navara je dalším spolupracovníkem na projektu šachuj.cz. David souhlasil nejen s přípravou svého příspěvku do blogové sekce, ale zároveň nám poskytl i zajímavý rozhovor a ten Vám nyní přinášíme.

27. hráč světového žebříčku a dlouhodobá česká jednička. To zní docela dobře, co myslíš? 

Zní to pěkně. Ale abych se na těchto pozicích udržel, potřebuji průběžně pracovat a být připraven učit se něco nového. V posledním měsíci a půl jsem se věnoval spíše práci na knížkách než vlastní přípravě, takže to před turnaji budu muset dohnat.

Kdybys měl vyjmenovat jen jednu svou vlastnost, která tě v šachu dostala takto vysoko, která by to byla a jde to vůbec nebo se vždy jedná o mix osobnosti?

Jedna vlastnost určitě nestačí. Mám velký talent, nad šachem dost pracuji a zároveň tuto hru stále mám velmi rád. Systematická práce ale není mou nejsilnější stránkou, takže oproti ostatním asi mám lepší vztah ke hře a často i větší talent.

Je ti pětatřicet, což mezi světovou špičkou je už spíše vyšší věk. V poslední době se mezi top šachisty dostávají hráči stále v mladším a mladším věku. V čem vnímáš největší rozdíl mezi tvou a jejich hrou.

Nastupující generace snáze přejímá počítačové poznatky. Také se častěji učí z videí nebo z nesčetných bleskových partií na internetu, zatímco já jsem studoval spíše knížky nebo komentované partie z databází.

Nedávno jsem sledoval zápas dvou mladých velmistrů v tříminutovkách. Oba při tomto tempu hrají lépe než já, ale byl jsem překvapen, kolikrát se stalo, že jeden z nich okamžitě sázel nesmyslné tahy místo toho, aby se na dvě vteřiny zamyslel a ve zbývajícím čase soupeře snadno a rychle zmatoval. Ale pokud mám být upřímný, nevím, nakolik to platí ve vážných partiích. Tady je vidět i věkový rozdíl. Nejsem tak rychlý, ale dovedu lépe vycítit kritický moment.

Oproti době mého dětství výrazně pokročila profesionalizace mládežnického šachu. Mladí hráči nechodí do školy, vkládají velké peníze do tréninku a na druhé straně si sami vydělávají na turnajích. Co bylo tehdy výjimkou, se dnes mezi nejsilnějšími mladými hráči stává standardem.

Spolupracuješ při svém tréninku i s jinými hráči? Vím o tom, že jsi sousedem Pentaly Harikrishny. Jak se vůbec podaří to, aby dva takto silní hráči bydleli ve stejném vchodě. Je za tím náhoda nebo jste tomu trochu pomohli?

Někdy žertuji, že „Hari“ je univerzální soused, v domě i na ratingovém žebříčku. A ještě asi nějakou dobu bude. Skutečnost je trochu složitější, protože ve svém bytě zatím nebydlím, ale dříve či později se tam skutečně nastěhuji. Naposledy tomu zabránil koronavirus, kvůli němuž prozatím setrvávám na periferii, kde žiji už zhruba 28 let. 

S Harim jsme velmi dobří kamarádi. V roce 2012 jsme začali společně trénovat, snad v roce 2014 se Hari přestěhoval do Srbska a tou dobou začal hrát i českou extraligu za Nový Bor. Zalíbilo se mu tu a Petr Boleslav mu pomohl najít v Praze byt. Shodou okolností byl jeden volný dvě patra nad mým. V poslední době s Harim trénujeme jen příležitostně, oba máme i dost jiných aktivit.

O tobě je známo, že ovládáš několik cizích jazyků. Dokážeš je všechny vůbec vyjmenovat a myslíš, že tě studium těchto jazyků v něčem obohatilo i v šachu? 

Plynně mluvím anglicky a rusky. Mé znalosti němčiny, polštiny a španělštiny jsou podstatně horší, ale stále celkem dobré. Slovenštinu bych asi neměl počítat, když jsem skoro 8 let prožil v Československu. Francouzsky mluvím jen trochu, i když s dobrou výslovností. A pak ještě ovládám základy ukrajinštiny. Před pár lety jsem se snažil naučit se aspoň něco z čínštiny a vietnamštiny, ale obojí jsem kvůli nedostatku času brzy vzdal, takže mi v paměti zůstalo jen pár frází. Moje pověst polyglota je o něco lepší než skutečnost, ale snažím se na sobě pracovat. Dost cestuji a pohybuji se v mezinárodním prostředí, takže studium jazyků zdaleka není samoúčelné. 

Když jsme narazili na angličtinu. Je pravdou, že připravuješ překlad svých knih do angličtiny. Jak to vzniklo a budou to dvě samostatné knihy jako v češtině?

Knížku jsem nepřeložil já, sám mi to nabídl rodilý mluvčí. Ale sám jsem všechny překlady dvakrát zkontroloval, leccos zpochybnil a něco upravil. Pochopitelně dokážu psát v angličtině, ale nejsem rodilý mluvčí a na textu by to bylo znát. Vlastně to není jen překlad, protože jsem ze dvojice českých knih něco vyškrtl, něco jsem doplnil a přepsal jsem některé pasáže. Anglická verze se s českými předlohami shoduje zhruba ze tří čtvrtin.

Kniha bude jen jedna, zato obrovská. Jmenuje se My Chess World a obsahuje 64 partií. (Tohle se mi z obchodního hlediska nepodařilo. Když jsem zjistil, že publikace bude mít přes 600 stránek, bylo už poměrně pozdě na její dělení do dvou dílů. Na druhé straně by název My World Chess mohl narazit na obtíže, protože World Chess je jméno významné šachové organizace, která vedle FIDE Grand Prix pořádala i některé zápasy o mistra světa. Souběh názvů by se asi nelíbil ani vedení organizace, ani mně.)

Anglická kniha je hotová, ale zatím nevyšla. Možná ještě budu muset nějaký ten týden počkat. Každopádně chci poděkovat všem lidem, kteří se na její přípravě podíleli. Texty jsou moje, ale přesto se na jejich zpracování podílelo i mnoho dalších lidí, což platí jak pro české, tak i pro anglické vydání.

Máš v plánu se psaní knih věnovat více? Pracuješ i na něčem novém?

Asi se psaní budu věnovat více než dosud, protože momentálně není kde hrát a obávám se, že turnajů ještě dlouho bude podstatně méně než v „době předvirové“. Nyní zvažuji dvě možnosti, ale zatím nepracuji na žádné z nich. Z jedné země jsem dostal nabídku na vydání pozměněné verze Mého šachového světa v polovičním rozsahu. Teď přemýšlím, zda je možné knihu rozpůlit bez fatálních následků. Obávám se, že by to dost bolelo a že by se mi výsledek nelíbil. Ale pokud by s ním nakladatelé, čtenáři a čtenářky byli spokojeni, podobný krok by měl smysl.

Ještě zvažuji jeden nápad, ale rozhodně se nechystám psát nic tak rozsáhlého, stojí to hodně času i energie.

Co říkáš na myšlenku projektu šachuj.cz? Ten je primárně zaměřen na živé šachové akce pro veřejnost, která bude mít možnost se takto potkat se silnými českými hráči v rámci přednášek.

Projekt se mi líbí a pokusím se přispět k jeho úspěchu. Také mne lákají především živé šachové akce. Je dobře, že se konají internetové turnaje, ale raději bych hrál ty klasické a doufám, že to v létě bude možné.

Závěrem prozradím, že pro šachuj.cz připravíš také svůj blogový příspěvek. Dokážeš čtenáře malinko navnadit, ale zároveň neprozradit vše?

Můj první příspěvek se nejspíše bude jmenovat Moje (zatím) poslední partie. Ještě nevím, zda budu analyzovat jen ten nejzajímavější moment, nebo se krátce zastavím i u několika předcházejících. Nebojte se, se šachem nekončím, ale za současné situace si na živé šachové akce ještě musím počkat. Zatím nechci prozrazovat, kterou partii se chystám rozebírat. Snad tím někoho navnadím k přečtení článku…

Davide, moc ti děkuji za zajímavý rozhovor a těším se na tvůj blog.